Proč náhodné pokusy za volantem váš strach z řízení nevyřeší

Někdo se pokouší překonat svůj strach z řízení náhodným sednutím za volant. Sem tam zkusí řídit tady 5 minut, tady 20 kilometrů a podobně. Pro někoho to může být funkční řešení pro překonání svého strachu. Ale pro spoustu mých klientek a klientů to prostě nefunguje a strach tím nepřekonají. A dává to smysl, že to nezafunguje. Tady je několik důvodů, proč to možná pro dlouhodobé a udržitelné překonání strachu z řízení nebude fungovat ani vám.

Nemáte vybudovanou sebejistotu v základech ovládání auta

Jste si jistí v rozjezdu jen na spojku? Kdy a proč sešlápnout spojku v zatáčce, jak rychle je vaše auto schopné zabrzdit, až to bude potřeba? Pokud ne, nemusí dávat smysl pouštět se do čehokoliv náročnějšího.

Protože v provozu už ta náročnost bude jenom vyšší a té volné kapacity ve vaší hlavě, která zpracovává všechny potřebné informace kolem vás, už bude jenom méně. Takže pokud si v tom nejste jistí někde na rovince bez provozu, nebudete si tím jistí v rušném provozu. Tím snáz může dojít k panice, že zrovna nevíte co přesně udělat a na co přesně šlápnout.

Mnohem bezpečnější a logičtější je získat jistotu v základech a vyhnout se tím případné panice v nečekaných nebo stresových situacích. Protože až taková stresová situace nastane, vy nemusíte tu drahocennou kapacitu věnovat přemýšlením nad spojkou nebo kam máte otočit volantem. Místo toho se můžete věnovat řešení právě té aktuální situace, kdo má přednost, kdo se kam chystá jet, co máte dělat vy a podobně. Tedy řešením, která přesně krok po kroku nenatrénujete a musíte v danou chvíli improvizovat.

Nespoléháte na své vlastní schopnosti

Místo vlastních schopností spíš spoléháte na to, že TO nějak vyjde samo, nějak se TO vyřeší a dopadne to dobře. Což vám nedodá pocit bezpečí a jistoty, protože jde o aktivitu u které může jít snadno o život váš nebo životy ostatních. A vy víte, že jste k tomu bezpečí a jistotě nepřispěli svými schopnostmi.

Proto se do řízení nechcete pustit znovu, protože když spoléháte na náhodu místo na své schopnosti, nemáte pod kontrolou, kdy TO vyjde a kdy ne. Protože to z části může být právě ta náhoda.

Zatímco když získáte sebejistotu ve své schopnosti, že vy TO děláte dobře a máte TO pod kontrolou, budete se do řízení auta chtít pustit znovu. Protože ho máte pod kontrolou a nespoléháte na náhodu.

Nejspíš se nic nenaučíte a jen se snažíte přežít

Pokud se pokoušíte řídit na náhodně vybraných místech, pravděpodobně si nedáváte šanci se něco naučit. Protože když je náročnost té cesty, kterou si zvolíte, příliš těžká, nenaučíte se téměř nic. Jen se snažíte přežít. Snažíte se dojet do cíle, zahodit klíče od auta, padnout vyčerpáním a už se za volant nikdy nevrátit. Ano, nějak to zvládnete, ale nezískáte z toho pocit jistoty, že víte co děláte.

Dává to smysl, není s vámi nic špatně. Abyste se skutečně něco naučili a v řízení se zlepšili, potřebujete se vyskytovat na přiměřeně náročných místech. Teprve když na dané úrovni náročnosti získáte jistotu a pocit kontroly, můžete se pokusit o kousek náročnější prostředí. Díky tomu budou vaše pokusy o řízení končit pozitivním zážitkem, budou ve vás budovat pocit jistoty a nepojede jen na adrenalinu a snaze o přežití.

Když se to podaří, nebyla to jen náhoda?

Aby toho zklamání z vašeho řízení nebylo málo, je tu ještě jedna logická otázka. Když už teda někde nějak řídíte a vyjde to, nebyla to jen náhoda? Nevyšlo to jenom díky tomu, že tam zrovna nebylo moc aut, že zrovna padla zelená nebo že vás zrovna někdo pustil? Ale co když tam příště bude víc aut… co když bude příště červená a vy tu křižovatku budete muset promyslet… co když vás příště někdo nepustí…

Když v tréninku řízení postupujete logicky krok po kroku, můžete náhodu úspěšně vyloučit a nemusí vás trápit. Když totiž nějaké místo, které odpovídá svou náročností vašim aktuálním schopnostem, projedete úspěšně víckrát, tak nejenom že získáte pocit sebejistoty ale zároveň můžete vyloučit náhodu. Pokud třeba nějakou křižovatku projedete jednou, mohla to být náhoda. Pokud ji ale projedete desetkrát a pokaždé s pocitem, že víte kdo měl přednost, víte kam máte odbočit a podobně, tak už to desetkrát za sebou náhoda být nemohla. To už je vaše schopnost takové křižovatky řešit. A pokud z většiny křižovatek odjíždíte s pocitem jistoty, že jste jí vyřešili dobře, budujete si tím zdravé sebevědomí za volantem.

Pokud něco nevyjde, potvrdíte si svojí neschopnost a zablokujete se nadobro

Chyby se dějí a budou dít všem řidičům a řidičkám. Dělá je každý a bez chyb řídit nelze. Kdyby ano, nestávaly by se nehody, nepotřebovali bychom systém pokut a bodů za přestupky. Takže nejde o to JESTLI někdy uděláte chybu, ale KDY a jakou. Chyby dělat budete a je to v pořádku.

Pokud se ale vyskytujete v neadekvátně náročném provozu, pravděpodobnost chyby je větší a taková chyba může být závažnější. Když už nastane, potvrdí vám to to, co už jste stejně dávno věděli… neumíte to. A možná vás to zablokuje na dalších několik let nebo nadobro.

Jenže to nevyšlo ne kvůli vaší neschopnosti ale kvůli příliš vysoké náročnosti příliš brzo. Nemusí to mít nic společného s vašimi schopnostmi. Ale vy si to možná chybně vyložíte jako svou neschopnost se řízení auta naučit.

Je to zbytečně nebezpečný

Je potřeba zmiňovat, jak spoléhání na náhodu místo vlastních schopností při aktivitě, u které jde o život, je zbytečně nebezpečné? Pokud vás vždycky nějak intuitivně napadalo, že tenhle postup nemusí být dobrý nápad, měli jste pravdu.

Kdybyste měli skočit bungee z mostu, bude vám stačit ujištění, že to SNAD nějak dobře dopadne? Že ti, co vám uvazují to lano k nohám, už párkrát NĚJAKÝ uzel zkusili a zatím to vyšlo… že vás když tak NĚJAK snad vytáhnou zpátky nahoru... nebo vás NĚJAK spustí dolů?

A nebo budete chtít vědět, že ti, co vám to lano uvazují, tak mají spoustu zkušeností a fakt dobře vědí, co dělají?

Hodíte vaše dítě jen tak do vody?

Jednoduchá analogie na konec. Až budete učit vaše dítě plavat, hodíte ho jen tak náhodně do vody? Když si samo není jisté, že už umí plavat… někde, kde nevíte jaká je hloubka vody… kde ani nemáte rozmyšleno, jak ho když tak dostanete z vody ven.

Možná to bude fungovat. Ale možná je jistější a zábavnější naučit se základy někde v brouzdališti, pak teprve pokročit do větší hloubky, ale pořád dosáhne a kde získá jistotu, že to zvládá. A tak dál, krok po kroku, kde z každého kroku získá pocit sebejistoty a možná i radost.

Tak stejné je to s řízením auta. Ano, jde to trénovat násilím a náhodnými pokusy. Ale taky to jde logicky krok po kroku, s radostí a skvělým pocitem, že to máte pod kontrolou a jste bezpeční sobě i ostatním. Výběr je na vás.

Petře, takže jak to mám dělat jinak?

V praxi se stovkami klientek a klientů se mi ověřuje, že je mnohem bezpečnější, udržitelnější a funkčnější na to jít v podstatě naopak.

1. Vybudovat si jistotu v základech a tím se začít spoléhat na své vlastní schopnosti a dovednosti.

2. Zároveň tím vyloučit prvek náhody a nepředvídatelnosti.

3. Vyskytovat se v prostředí, kde se nesnažím jen přežít, ale skutečně mám příležitost se učit.

4. Naučit se pracovat s chybami jakožto součástí procesu a ne potvrzením své neschopnosti.

5. Postupovat logicky krok po kroku od nižší po vyšší náročnost provozu.

Jak přesně tenhle přístup aplikovat se dozvíte třeba na téhle stránce nebo na mém Instagramu @vyjezdi.se