Častá obava: Smím zastavit na konci připojovacího pruhu?

Jedna z nejčastějších obav, se kterou se setkávám a na kterou má každý svou verzi odpovědi, je (ne)možnost zastavení v připojovacím pruhu. Samozřejmě ne jen náhodném nebo bezdůvodném zastavení, ale ve chvíli, kdy se musím rozhodnout, jestli to střihnu pod ten blížící se kamion nebo jestli zastavím. Ač se na první pohled zdá, že přece není co řešit a odpověď je jasná. Pokud přece nechci ohrozit sebe nebo ostatní, tak zastavím. Ale i přesto se najdou tací, kteří vám budou tvrdit, že proboha přece v připojovacím pruhu se zastavovat nikdy nesmí! Tak pojďme chvíli hledat v pravidlech provozu a najít odpověď.

Definice pojmů

Nejdřív je potřeba zopakovat si pojmy a jejich jednoznačnou definici v zákoně č. 361/2000 Sb.:

Paragraf 2 mimo jiné definuje tyhle pojmy:
l) „nesmět ohrozit“ znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí
n) „stát“ znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení
o) „zastavit“ znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu

Paragraf 12 odstavec 7 se přímo týká připojovacího pruhu a říká:
Zkráceně: Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu.

Logická odpověď

Zjednodušeně řečeno, jako řidič jsem povinen dát přednost všem v průběžném pruhu tak, abych je neohrozil. Stejně jako třeba před křižovatkou nebo kruhovým objezdem. Pokud k tomu, abych ostatní neohrozil, je potřeba před křižovatkou zastavit, musí mi přece být dovoleno zastavit a dát přednost. Jinak bych ostatní řidiče ohrozil nedáním přednosti a tím bych dané pravidlo nesplnil.

Ale vždyť přece...

Někteří řidiči nebo řidičky budou argumentovat následujícím paragrafem, který se na připojovací pruh sice vztahuje, ale je důležité znát význam v něm zmíněných pojmů.

Paragraf 27 odstavec 1 písmeno e)
Řidič nesmí zastavit a stát v připojovacím nebo odbočovacím pruhu

→ Ano, řidič nesmí zastavit, což je podle definice nastupování a vystupování spolujezdců a nakládání a vykládání nákladu. Nesmím tedy zastavit v připojovacím pruhu a třeba si začít vykládat z kufru nákup nebo se s někým domluvit, že ho vyzvednu na konci připojovacího pruhu a tam mu zastavím, aby si mohl pohodlně nastoupit.

→ Ano, řidič nesmí stát, což je podle definice uvedení vozidla do klidu nad dovolenou dobu. Nesmím tedy v připojovacím pruhu třeba zaparkovat a odejít od auta.

→ Není ale definováno ve vteřinách nebo minutách, jak dlouhá je dovolená doba v připojovacím pruhu. Protože z předchozích pravidel vyplývá, že dovolená doba je taková, dokud nedám bezpečně přednost autům v průběžném pruhu. Někdy to bude trvat jednu vteřinu a někdy, v hustém provozu, třeba jednu minutu. Ale stejně jako v pravidlech není definováno, kolik vteřin a minut smím parkovat, tak stejně nemůže být ani definováno, kolik vteřin a minut smím dávat přednost.

Zastavit a zastavit vozidlo není to samé

Teď čistě teoreticky. Když pomineme, že by to nebylo ani logické a ani bezpečné, tak si představme, že by opravdu bylo zakázáno zastavit na konci připojovacího pruhu podobně jako třeba před přechodem pro chodce nebo před křižovatkou kvůli dání přednosti. Pokud by opravdu bylo zakázáno zastavit v připojovacím pruhu kvůli dání přednosti (což je už samo o sobě protichůdné), byla by nejspíš použita definice „zastavit vozidlo“:

Paragraf 2
p) zastavit vozidlo znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče

→ Protože nezávislé na vůli řidiče jsou okolnosti, které jako řidič nemám možnost ovlivnit – chodec u přechodu, hustota provozu a podobně. Takovou situaci nemohu ovlivnit, ale musím na ní reagovat. Například: kdy se objeví chodec u přechodu předem nevím, ale když se tam objeví, musím reagovat a dát mu přednost.

Pak by tedy teoreticky mohlo existovat pravidlo znějící například takto: „řidič nesmí zastavit vozidlo v připojovacím pruhu“. Jenže takové pravidlo neexistuje. Protože by bylo protichůdné s pravidlem, které říká že musím dát přednost.

„Musíš se prostě vždycky připojit“

Nic z výše zmíněného se samozřejmě nevylučuje s tím, že se vždycky snažím bezpečně připojit ideálně bez zastavení. Vždycky dělám maximum pro to, abych všechny manévry dělal podle pravidel, aby nikoho neohrozily a neomezily. Ale nežijeme v ideálním světě, kde všem všechna připojení do průběžného pruhu vychází naprosto dokonale a přesně tak, jak si naplánovali. Někdy ač sami děláme maximum, tak to stejně kvůli okolnostem nebo menší chybě nevyjde ideálně. To je v pořádku, protože nikdo neřídí dokonale a bez chyby. Ale jediná, rádoby dobrá rada od ostatních zkušených a vyježděných řidičů, většinou zní „nesmíš zastavit a musíš se prostě vždycky připojit“. Což ale není rada, protože neobsahuje žádný konkrétní postup, doporučení nebo cokoliv užitečného. Naopak spoustu lidí to ještě víc vystresuje, protože nezbývá než doufat, že to připojení snad nějak vyjde.

„Ale zastavit na konci je přece extrémně nebezpečný!“

Paragraf 19 říká, že „Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.“ A to je řeč o „náhlém“ snížení rychlosti nebo o „náhlém“ zastavení. Před křižovatkou, kde auto přede mnou dává přednost ale takové chování není náhlé a neočekávatelné. Stejně tak v připojovacím pruhu, kde dávám přednost, tak přeci očekávám, že auto přede mnou může brzdit nebo zastavit, aby dalo přednost. Takže zastavení na konci připojovacího pruhu je nebezpečné leda kvůli těm, kteří se nevěnují řízení nebo nedodržují bezpečnou vzdálenost. Ale přibrzdit nebo zastavit před kýmkoliv, kdo se nevěnuje řízení, je teoreticky nebezpečné úplně kdekoliv, ne jen na konci připojovacího pruhu.

Tak smím zastavit na konci připojovacího pruhu nebo ne?

Ano, smím, pokud není možné se připojit do průběžného pruhu tak, abych dal přednost autům v něm jedoucím.